Před Kristem a osídlení Kelty

První zmínky o osídlení oblasti okolo Zámku Štiřín pocházejí z dob před Kristem. Hojnost vody, která se zde nacházela, byla základem pro život v tehdejších osídleních. Nejstarší nám známý národ, který se  v této malebné krajině usídlil, byli tajemní Keltové. Z těchto dávných dob se dochovaly pouze kruhové valy, které kmeny chránily před nezvanými hosty a útoky šelem. Keltové toto území ale neobývali pouze kvůli vodě a hojnosti potravy, v okolí nalezli zlato. Přesto tento kraj z dosud neznámých důvodů opustili.

O mnoho let později

O mnoho let později kolem roku 500 po Kristu využili jejich velmi dobře umístěná opida Slované, kteří na zdejším území pokračovali v jejich způsobu života.  Dalším důležitým milníkem byl počátek 15. století, kdy byla nedaleko zdejších osad postavena tvrz, kde v roce 1562 nocoval císař Maxmilián II. při cestě do Prahy na svou korunovaci českým králem.

Období po 30-ti leté válce

Po konci dlouhé války v 17. století došlo k přestavbě tvrze na zámek se zahradou. Rozhodujícím pro další existenci historických objektů ve Štiříně byl rok 1750, kdy zdejší panství zakoupil starohrabě L. A. Salm-Reifferscheid-Hainspach pro svého syna Johanna Franze Wenzla a jeho ženu, Walburgu ze Šternberka. Salmové ihned započali s celkovou přestavbou zámku a ve stylu pozdního baroka vznikla před současná podoba zámku, trojkřídlého patrového objektu krytého mansardovou střechou. Přestavbu zakončila kolem roku 1757 výstavba zámecké kaple, procházející oběma patry západního křídla.

Před jižním průčelím hlavního křídla bylo vybudováno dvouramenné francouzské schodiště do pravidelné barokní zahrady, s výhledy do parku. Schodiště bylo později vyzdobeno plastikami drobných putti a čtyřmi alegoriemi ročních dob. Toto dílo se připisuje Matyáši B. Braunovi nebo jeho synovci Antonovi. Z doby související se salmovskou přestavbou pocházejí  i další plastiky, např. socha sv. Jana Nepomuckého před zámeckou branou, datovaná do roku 1764. Za vlády hraběcího rodu Salm-Reifferscheidt byl celý objekt přestavěn na vznosné trojkřídlé jednopatrové barokní sídlo, jehož středové křídlo ústilo velkým schodištěm na čestný dvůr a zahradní průčelí zámku mělo otevřené francouzské schodiště zdobené vázami.

Vlastníci zámku od 18. století:

  • rod Sam-Reifferscheidt (v Čechách obvykle jen Salmové)    1751 – 1822
  • rod Rohanů (kníže Ch. A. Rohan)    1822 – 1833
  • rod Nostiz- Rieneck    1833 – 1870
  • rod Ringhofferů (František Ringhoffer II.)    1870 – 1945
  • Česká republika    1945 – dosud

Během vlastnictví rodem Ringhofferů dochází k poslední přestavbě zámku, konkrétně severního křídla, k rozšíření hospodářských budov a zavedení elektrického osvětlení. Začátkem padesátých let připadl objekt tehdejšímu ministerstvu školství a zámek byl využíván pro školení a rekreaci členů ROH. V letech 1985 – 1993 byly památka zcela mimořádným způsobem rehabilitována a veškeré úpravy provedeny citlivě se záměrem budoucího hotelového a kongresového využití.

 

Příběh Přemysla Pittra – humanisty a zachránce dětí (1895  -1976)

Narodil se v roce 1895  na pražském Smíchově v rodině ředitele tiskárny Karla Pittera. Na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do armády, kde prožil velké duchovní obrácení a stal se pacifistou a zbožným křesťanem. Tehdy slíbil Bohu, že jestli přežije, zasvětí zbytek svého života péči o děti a potřebné lidi – to předurčilo jeho další život a činy během druhé světové války a po ní.

Během okupace se svou přítelkyní Olgou Fierzovou pomáhali židovským rodinám a zajímali se o bezprostřední pomoc dětem v poválečném období. Hned po osvobození získal Přemysl Pitter pověření zdravotně sociální komise národní rady a zahájil “akci zámky”. Na zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a v penzionu v Ládví, které přeměnil v ozdravovny, nabídl dětem různých národností z koncentračních táborů možnost pobytu. Zdravotní a sociální péče se prolínala s přívětivým zacházením a dětem tak zachránili život. Celou akcí prošlo na osm set dětí, z nichž polovina byla německé národnosti.

Nic ale netrvá věčně. Po roce 1948 byla jeho koncepce neakceptována, a to tak silně, že byl Přemysl Pitter donucen v roce 1951 emigrovat. Svou vizi ale neopustil a pokračoval v táborech pro uprchlíky. Později zakotvil ve Švýcarsku a jeho podívat se do vlasti se mu již nepodařilo. Zemřel v roce 1975. Za své hrdinství a obdržel v roce 1991 Řád  T. G. Masaryka in memoriam.

Unikátní dokument o životě Přemysla Pitra natočili studenti Gymnázia Na Zatlance. Zhlédnout ho můžete na YouTube..

Pavel Kohn – jedno ze štiřínských dětí

Když se patnáctiletý Pavel Kohn z Prahy dočkal 11. dubna 1945 v koncentračním táboře Buchenwald osvobození americkou armádou, měl za sebou tříleté věznění v Terezíně, Osvětimi, Blechenhammeru a pochod smrti. Návrat nebyl jednoduchý.

Příští den mu na jakémsi úřadě potvrdili, že se jeho obavy splnily: z celé rodiny přežil jen on. Vydal se tedy ke známým, jejichž adresu mu rodiče vštěpovali. Přespával na matraci v jejich garsonce a stravoval se v jídelnách pro navrátilce z koncentračních táborů, které mohl navštěvovat po vyřízení repatriační legitimace na židovské obci. Od vrstevníků se dozvěděl, že je možné odjet do ozdravoven na několika zámcích kolem Prahy. Přihlásil se na Štiřín. Celý příběh může, který prošel peklem, si můžete přečíst na stránkách Paměti národa.

Zámecká kaple
Děti na Zámku Štiřín